Kudlo, ale tak ten vztah k vlastnímu dítěti je prostě úplně jinde, než k jeho partnerovi-partnerce. Je to jen zprostředkované. Miluje ji můj syn, ok, beru na vědomí. Pokud je to shodou okolností i mně velmi milá osoba, tak super a bezva. Ale tak to není vždy, jak píše Monty. A pokud si ti lidé nesednou jako takoví, tak mají k sobě jen formální vztah (jsou příbuzní, ale nevybrali si to), tak dávají formální dárky.

Proč by mě to mělo mrzet?
Důležité je, že si rozumí ti, kdož spolu žijí.

Tchánova rodina mnou fakt nadšena být nemusí (kdo to vlastně je? jeho rodiče, sourozenci, děti z jiného manželství než s tchýní? - všechno to je už docela daleko ode mne kromě snad těch manželových prarodičů, a ti již musí evidentně mít věk na nějaké to dětinské chování...).

Navíc jelikož si z vánoc nicmoc nedělám, tak ani nijak výrazně neprožívám tyhle dárkové záležitosti v širší rodině. Chápu, že kdo vánoce hodně prožívá - chystá dárky měsíce předem - má to jinak. Jsme holt lidé různí, jak praví Monty