Slupko, možná neumím dobře vysvětlit ten kontext. Syn to podává tak, že díky nám jeho kamarádi mají aspoň nějakou naději, že může nějaká rodina fungovat, že se lidi můžou mít dlouhodobě rádi.
Já sama měla v pubertě takové rodiny, kam jsem utíkala z té naší dysfunkční, a mělo to pro na mne také ten efekt - dodalo mi to naději, že to je možné.
Mě především dojalo to synovo vyznání - že si uvědomuje, že to, že vyrůstá ve fungující rodině, není samozřejmost a je za to vděčný.