hele někdy jsou to děsný story. jako třeba děti, co je nechce doma ani jeden rodič (jsou rozvedení), tak jim v patnácti letech pořídí byt a ty děcka bydlí sami.
syn taky často vypráví o tom, že jeho spolužáci se svými rodiči (i ti, co s nimi bydlí) prakticky o ničem nekomunikují. taky je v některých rodinách běžné, že se otec každou chvíli opije, hádky mezi rodiči na denním pořádku, nebo spolu ty rodiče vůbec nemluví.
já ty rodiče vůbec neodsuzuju, jelikož je neznám a nevidím do jejich situace. působí to na mě na dálku, jako by si prostě řešili spoustu svých problémů a na svoje děti už neměli dech.
je to celý fakt strašně smutný.