Teď je dceři 21 a je to rozhodně lepší. Potřebovala k nám tak nějak nově najít důvěru a podařilo se, díky Bohu.
Kamarádky syn s nimi asi rok prakticky nemluvil - a teď mají vztahy v pohodě. Nemluvení je v pubertě dost častej jev, i to, že si děcka připadají odcizeně apod. Jde ale o tu míru.

Ty případy, o kterých mluví syn, jsou o rozbité komunikaci v celých rodinách, tam mezi sebou podle všeho nemluví kolikrát ani rodiče a když, tak se akorát hádají. ty děcka pak třeba na Štědrej den radši chodí po městě, než aby byly doma