KUDlo, ja jsem byla rada najodou za kazdeho, co se mym detem v dobrem venoval. Ale musim rict, ze jsem mnohokrst v zivote mela pocit, ze jsem selhala...ze jsem to mela udelat jinak, lip, vic, min, driv...:ale zas vim, ze jsem s tema nasima deckama proste byla...kdyz me potrebovaly...a co vic clovek muze? Kdyz to lip neumi? A kdyz jsem byla sama nestastna, byla jsem s nima proste lin, psychicky min...ale jinak jsem jsem to nedokazala. Takze takhle to ma urcite hodne lidi, o kterych jsem predtim psala. Jenze to bych se zas dostala k rodine, zazemi, pocitu bezpeci, spocinuti, co dost deti ted fakt nema...