"bychom oba naslouchali a i se aktivně vyptáváme, ale z puberťáka prostě nic nevypáčíme, akorát se pak naštve a nafoukne a dává nám najevo, že s NÁMA se teda o ničem bavit nebude) došlo k tomu, že se svěří někomu jinýmu, komu věří,"

Kudlo, s tim si hlavu nedelej. Pubertaci nejsou sverovaci, obzvlast ne rodicum (=zrejme proto, ze jsou "moc blizci" a dite ma pocit, ze se mu to pri dobre prilezitosti opet otre o hubu/diskutuje s dalsimi blizkyumi, co to otrrou o hubu =dite chce spis jen to "tajno").

Kdyz si neblizky clovek ziska duveru (=treba ucitel), spis si pubertak pokeca s nim. Takhle jsem to mela ve skole. Ne ze by pubertaci klepali na dvere, ale pri ruznych diskuzich (=hlavne o prectene knizce) se diskuze stocila na osobnejsi zalezitosti z domova, problemy s rodici a p. Vedeli, ze to dal neponesu, ale pokusim se ukazat jinou stranku, nejake mozne reseni, vysvetleni, proc treba rodice tkhl, kdyz maji starost ap. Kdyz to byla nejaka vaznejsi vec, se kterou ocividne dite potrebovalo pomoc, prodiskutovali jsme, s kym to mam posleze probrat, aby se pomoc nasla/jsem dite zastavila, ze neco zavazneho mam povinnost nahlasit dal, jestli mi to teda chce rict. Vetsinou chteli.