Stáňo, já věřím, že z toho vyrostou. Že kolem těch 17-18 let mají pocit, že jim v jejich životě stojí rodiče v cestě, že mají nárok. Ani sami nevědí, na co ten nárok mají. Nejstarší dcera taky začala být děsně sobecká. Zbyde tady třeba 5 buchet. ona ráno vstane první, jednu posnídá, dvě shrábne na sváču a pro dvě ségry a pro mě zbudou 2 buchty. toto dělá běžně. Všechno je jí zatěžko, obtěžuje ji, když má v průběhu rande, které trvá od 13.30 do 22.40 hod. každý pátek, dovést ségru od nádraží na sport a za 2 hodiny zas na nádraží. cesta trvá 10 min. Každý týden brblá a mručí. Teď byl můj taťka v nemocnici, mamce přivezli fůru dřeva. Dcera u babičky od září do konce listopadu bydlela. Zavolala jsem jí, ať jede babičce pomoct se dřevem. No, nejela, čekala, že jí ještě jednou zavolám, že opravdu má jet.
No, těšíme se, že za rok a půl odmaturuje a za 2 roky bude někde na koleji. Ale zároveň věříme, že ji to přejde a bude zas normální.