Eudo, oni se třeba normálně baví a jeden pronese "tyjo votec se zase vožral a hádal se s matkou" a z toho se pak rozvine hovor. synovi se svěřujou jak kluci, tak holky. chodí na školu, kde je dost takovejch "uměleckejch", emotivních typů, bavěj se o všem možným hooodně otevřeně, až mě to samotnou zaráží.
já jsem vlastně docela vděčná, že si syn uvědomuje, že má doma bezpečné zázemí, on na tom taky není psychicky dvakrát skvěle (holt s některými věcmi se člověk už narodí) a taky ten vztah zdaleka nebyl vždycky tak růžovej, nejhorší to bylo v prepubertálním věku, vůbec si s námi nerozuměl. takže jsem ráda, že došlo k tak velikému posunu, teď je mu 18 a poslední cca tři roky to je s ním po té stránce komunikace a vztahu moc fajn. a jeho "vyznání lásky" k nám rodičům u stromečku pro mě bylo prostě největší dárek.