Půlko, jenže jsou i děti takové, které by radši umrzly, než aby se vrátily.
Člověk musí odhadnout, co si ke kterému dítěti může dovolit a jak s ním zacházet, je to tak různé.

Ale určitě je velmi vhodné všem dětem, a zvlášť těm problematickým, nastavit hranice. Je ovšem nutné důsledně vyžadovat respektování těchto hranic. Hranice se pak různě posouvají, jak se dítě vyvíjí a roste. Ale myslím, že tohle je opravdu nutné, dítě to udrží ve stavu, kdy ví, co může, a co ne...a navíc, a to je asi ještě důležitější, dává mu to pocit bezpečí.

A pak - zrovna mám opět v ruce knihu o pěti jazycích lásky, kterou dnes chci věnovat, a tak jsem si ji otevřela - Pět jazyků lásky aneb naučte se hovořit jazykem lásky toho druhého.
Zas ji čtu a vnímám trochu jinak. Co je tu zdůrazňováno, je to, že je potřeba, aby byla v každém člověku aspoň trochu plná citová nádrž...a každý si ji dotankovává jinak. I děti ji potřebují, a ty ji získávají od rodičů. I když je dítě milováno, nemusí tomu "jazyku" rodiče rozumět. Je dobré "mluvit" (tedy chovat se) tak, aby dítě "rozumělo".

A připomínám kdyžtak, že jsou to: skutky a služby, kontakt, ujištění, dárky nebo pozornost. Každý z nás to má jinak. A většinou se sejdou v partnerství lidi, kteří to maj různě.