Chantrey, když od "cizího" stolu je všechno tak jednoduché...

Stáňo, já bych se ptala, jestli je takový odmalička. Jestli je to, co ukazuje, prostě jeho osobnost, nebo se to tak nějak vyvinulo něčím.
Pokud je to osobnost a chová se tak, jaký je, pak s tím člověk musí tak nějak počítat a brát ho, jaký je. S citově "plochými" lidmi se mi těžko vychází, člověk neví, na čem přesně je, co se ve druhém děje, jak co vnímá a prožívá.
Pokud je to taková osobnost, je to prostě těžký, zvlášť pokud to zasahuje do běžného chodu rodiny a nějak ho to ovlivňuje.
Někdy stačí, ale je to super těžký, to celé PŘIJMOUT. že je to tak, jak je, nechat to volně jít, ale i s těmi nastavenými vlastními hranicemi.
Něco bych nehrotila, neřešila, někde bych byla důsledná, i když já jsem tak nerada důsledná , stojí mě to strašný úsilí, není to moje přirozenost.