My to máme takové nakombinované. Jsem z rodiny, kdy jsme si na Vánoce na večeři vzali slavnostní oblečení, takové, ve kterém jsme se cítili slavnostně. Hrály koledy, svítily svíčky.
Manžel je z rodiny, kde otec Vánoce bojkotoval, celý rok chodil v obleku (měl jich spousty a nádherných) doma chodil slušně oblečený, ale na Vánoce si vzal nejhorší tepláky po dědovi a vytáhl si je pod prsa, koledy nechtěl, že to řve. Manžel měl džíny a tričko.
Když jsme jezdili s malými dětmi k nim, tak se kvůli dětem děda snažil, pouštěl koledy, a k teplákům si vzal košili (neřešila jsem).
Když jsme začali slavit Vánoce doma, tak manžel převzal rodinou tradici. Děti ať mají tepláky, on džíny a já mám slavnostní oblečení, protože to tak cítím. Tím jak děti rostou, samy tak nějak převzaly to, že si berou na večeři to nejslavnostnější, co mají (v jejich případě černé džíny... nic slušnějšího nemají).