Marko, to je omyl. Umět si nastavit hranice a hrotit kraviny jsou dvě úplně odlišné věci. Já vždycky, když si nejsem jistá, o co z těchto dvou situací jde, si představím danou věc z dlouhodobější perspektivy: jaké dlouhodobé poselství mu tím předávám, jak mě bude díky / kvůli takové situaci a jí podobným vnímat. Z tohohle pohledu vidím dva možné výsledky: (i) dítě půjde do sebe a v tom případě si navykne, že autorita se poslouchá, i když její pokyny žádný logický smysl nedávají (a v tom případě dojde přesně k situaci, kdy mu v budoucnu bude šéf skákat po hlavě a on se nebude umět bránit), nebo (ii) dítě si bude trvat na svém, tzn. v budoucnu nebude slepě poslouchat nesmyslné pokyny šéfů, ovšem vy jako rodiče, pokud se podobné situace budou opakovat častěji, přestanete být pro dítě důvěryhodným partnerem.
Jak se říká takové situaci, která je opakem win-win? Loss-loss?