Marko, ty mluvíš tak pěkně teoreticky. Jasně že by bylo nejlepší, aby puberťák dodržoval všechno, co si přeješ. Nicméně v reálu bude (možná) respektovat jen to nejdůležitější, proto je nutné si vybrat, co je skutečně prioritní. A tam bych jako kritérium volila jednak to, co je důležité pro jeho fungování v budoucnu, jednak abych já sama s ním byla schopna koexistovat (tj. neotravovat a neprudit mě osobně mi přijde úplně legitimní). Ovšem v tom druhém případě je myslím nutné se zamyslet a následně odhodit všechny zažité stereotypy "mělo by se", "musí se", což by mělo dost pomoci i oprostit se od formalit.