Kudlo, většinou člověk stihne promluvit s kolegy v práci, víš
Vždyť je v práci celý rok, ve výsledku víc, než doma. Nějak se v mé bublině nevyskytují zaměstnání, kde by někdo celou pracovní dobu do poslední minuty s nikým neprohodil slovo, ve tvé jo?
Mám své kolegy ráda, ale manžela mám radši. Neshledávám na tom nic patologického.
Pokud si mám vybrat, s kým strávím svůj vzácný čas, tak volba je jasná. Možná, až budou děti velké, a nebudu mít na práci nic jiného, než práci, tak se budu rozhodovat jinak...
Na večírek jdu, ale ráda se vytratím - naštěstí se nemusím na nic vymlouvat, vytrácíme se všichni zadaní a dětní tak nějak postupně. Odpovědi na smsky tam píšeme občas všichni, přičemž platí přímá úměra - čím menší děti, tím víc sms. Naštěstí tam nikdo nemá společenská pravidla postavená na významnějším místě, než rodinu. A to říkám jako někdo, kdo si na etiketu potrpí velmi