Rozállie,

ale já jsem to s těma kamarádama vůbec nemyslela na ty vánoční večírky (to by taky byl pěknej nesmysl), ale na to, co Grainne píše celkově (a co mi vyznívá jako "my žádný lidi celkově vůbec nepotřebujem a jsou nám spíš nepříjemní, vystačíme si sami). Takže to byl dotaz konkrétně na Grainne.

A "večírek" pro mě rozhodně není synonymum "pařby", chápu, že to někteří lidi možná zaměňujou, ale na večírku (mezi lidmi, kteří jsou přeci jen "cizí") si přece jen člověk nedovolí tolik se odvázat, jako s kamarády. Pro mě "večírek" znamená dát si skleničku, maximálně dvě vína, něco sníst a pokecat s lidma na nějaký neožehavý téma a v nějakou přiměřenou dobu se odporoučet. Ne se opít a dělat ostudu, a dokonce ani ne se uvolnit natolik, že by to bylo "jako doma", což si představuju pod "pařbou".

"Dokonce není žádná patologie, když má někdo za nejlepšího kamaráda prostě manžela, a kromě něj jen samé známé. Holt lidé jsou různé."

To bys měla spíš než "nejlepšího" říct "jediného", ne?

A ano, nemít žádné kamarády, jen známé, to mi patologické přijde, to, se na mě nezlob.

To, že má někdo manžela zároveň jako nejlepšího přítele, mi přijde v pořádku a dokonce krásný (ostatně mám to tak taky).

Ale nemít kromě něho vlastně žádnou blízkou duši... to si upřímně řečeno neumím vůbec představit.