Alco, souhlas.

Osobne jsem postupne posunula latku toho, co nazyvam "pratelstvim" a koho si pozvu domu/kym se necham domu pozvat. Pritelkyni stejneho druhu, jako po celych Tech letech porad mam doma, jsem tdy mela jen jednu. Bohuzel dneska po pulnoci zemrela… Proste clovek, kteremu se muzes otevrit.


Jinak pratel, se kterymi si rozumim, podniknu sem tam neco, vzajemne se zveme, mam vic. Ale byli to od zacatku nejakou dobu "znami", se kterymi jsme postupovali dal (a to behem celkem kratke doby i zvani domu, ackoli se to pratelstvim nazyvat zrovna nedalo). Jsou spolehlivi, pomuzou vic, nez se muze ocekavat.


Ale nejky zvyk "chovat se jako doma" - takove pratele zadne nemam a nikdy jsem nemela, tam mam svou hranici (=ja se ani sama doma "jako doma" celkem nechovam…) Myslim, ze by se lidi dost divili, zrovinka jako ja, kdybychom k pratelum dorazili a chovali se jako doma…