Já tomu rozumím, jak to myslíš, ale myslím, že ten pocit vlastní smysluplnosti je u těch malých dětí tak trochu "zadarmo" (protože děláš něco, co je sice náročný, ale má to smysl), ale život je (naštěstí) mnohem delší než dětství dětí, a v tom zbytku je už na tom každým, aby si tu smysluplnost našel.

Řešit to dalším dítětem je v podstatě jen odložení něčeho, co by člověk nakonec stejně musel řešit.