Marko,

asi už v téhle diskusi kopu do mrtvého koně, ale tuhle debatu čtu místy, nicméně poprvé jsem užasla u tvého kategorického tvrzení, že z principu něco ze seznamu nedáš.

A taky v tom, stejně jako Monty, nevidím nic než přetahování. Chápu, když ti dítě napíše nesplnitelné blbinky, když je věcí příliš, i jiné možnosti korekce, ale z principu, aby to snad nemohlo být bráno jako objednávka... To mi hlava nebere.

Dítě má pár věcí, které si opravdu přeje, ale vy mu některou vyřadíte. No, já ti nevím. Letos jsem ze sebe vypotila tři věci - dvě takové normální, jednu maličkost, pečlivě jsem to všechno dostala a jedno překvapení k tomu. Kdyby mi rodina něco vyřadila, abych si nemyslela... No, asi bych došla k názoru, že upadli na hlavu. Kdyby nesehnali, nestihli, zapomněli cokoliv z toho, prosím... ale z principu? Jakého?