Ono moc není "co s tím" udělat. Opakuje se to několik let a všechny standardní metody, jak to zlepšit jsme vyzkoušeli.
Výsledek je ten, že dole děti prolítnou akorát se najíst, přežijou nějaké to rýpnutí, nechají se zaúkolovat miliony pokynů: "mohl bys ..." a pak zmizí, já když vařím, tak pro babi zajdu ať je se mnou v kuchyni a povídáme si, aby neměla ten pocit, že je pořád sama a když přijde manžel, tak buď to vyjde a babi nemá zrovna rýpavou náladu, tak si povídají a nebo ho rozčílí a pak se urazí, že je rozčílený a odejde do svého pokoje.