"DOMA to většina lidí samozřejmě dělá.
A k "být JAKO DOMA" to pro ně zkrátka patří.
V bytě mé mámy jsem strávila poměrně málo času, byla jsem doma vždycky u babičky, ovšem neumím si představit přijet k ní a chovat se JAKO HOST. Pro mě formalismus do blízkých vztahů nepatří. "


Monty, on to fakt ma kazdej nastaveny jinak. V domacnosti, kde nejsem DOMA, se chovam jako host - pokud se mi nerekne, co si muzu dovolit, bud se zeptam, nebo to proste nedelam. Totez ocekavam od kohokoli, kdo pobyva u mne. Je to tak zabehnuty, ze behem doby kazdy vi, co je bezny a ptat se nemusi. Jdu do lednice, protoze behem casu vim, ze to muzu, ale nedam si do kafe zbytek mlika, zeptam se, jestli ho chce i nekdo jiny, kdyz nevim, ze jsem sama z pritomnych, co si mliko dava. Taktez se chovam kdekoli jinde. Kdyz maji treba jednu porci vecere, muzou s ni pocitat do prace na druhy den, ze jo.

Respekt k tomu, co neni moje, co jsem nekoupila, ale koupil to nekdo jiny (=a to i ve stejne domacnosti, pokud ten "jiny" nebyl zaukolovan neco zaopatrit pro beh domacnosti) - napr. nekdo si koupi cokoladu na vecer a ja si ji samozrejme odpoledne dam ke kafi, aneb jsem doma? Ani nahodou. Mam hubu, muzu se zeptat, bud mi bude nabidnuta, nebo si chut necham zajit.

Neni to nic slozityho, nikdo nikoho neobsluhuje, ale nemame praci se zeptat/oznamit. Vlastni deti vedi, ze treba cervenou repu muzou spichnout vsechnu, ja to nemuzu ani videt. Zbytek dortu =dotaz, jestli nekdo jeste ma zajem. A tak podobne.