U mě je ještě také rozdíl v tom, jak jsem na návštěvu naladěna. Návštěvy, které si sama pozvu, vítám a těším se na ně a ráda s nimi strávím několik hodin. Když jdu ale k těmto lidem k nim domů, tak po těch dvou hodinkách už začínám být trochu na trní, jestli tam už nesmrdíme moc dlouho, abychom už neobtěžovali. Dost vysazená jsem na návštěvy, které jsou mnou nezvané, které se prostě jen nahlásí, že přijdou. Pokud je to rodina, nechci je odmítnout, ale není mi to pod fousy...to pak jsem z dlouhého vysedávání celkem nervózní, navíc, když mám ještě nějakou práci a povinnosti, a návštěva se ne a ne zvednout, přitom koukají na televizi (o její zapnutí si sami řeknou - pro mě nejhorší varianta = sport v TV).