Bohužel pozoruji to samé. Některé děti se chovají tak, že bychom my, učitelé, měli být rádi, že se vůbec uráčili do školy přijít. A když už tu být musí, tak bychom my měli snášet jejich vrtochy a nechat je žít. V mých hodinách to občas vypadá zajímavě. Mluvit? Odpovídat? Nezájem, nevím, co bych řekl, nechce se mi přemýšlet. Hra? Ani náhodou, musím být ve střehu, přemýšlet a ještě dodržovat pravidla, to se mi fakt nechce. Práce s písničkou nebo videem? Nuda. Vlastní tvorba na určité téma? Moc práce a moc dlouhý. Takže nakonec nejvíc práce uděláme v učebnici a v pracovním sešitě, totální suchařina, pro mě nuda, ale pro děti ve výsledku asi nejsnesitelnější. A pokud je ve skupině třeba 10-15 dětí a z nich třetina těch, co by radši hráli doma hry na počítači a mobilu, a co na ty aktivní mají neustále nepříjemné poznámky, tak je jasné, že nedělá téměř nikdo nic. Jsem bezradná a otrávená, snažím se ten stav změnit, ale jde to hodně ztěžka. Každá hodina mě stojí dost energie, a když vidím, že to má odezvu a většinu dětí hodina baví, tak se mi vložená energie vrátí a vše je zalité sluncem. Ale v těch "mrtvých skupinách" je to jen o tom, že učitel energii dává, pár rozmazlených a nevychovaných lumpů ještě další kus vezmou i za 3x45 minut týdně a kde má učitel tu energii a nadšení pořád brát???