Pevalo, podle mě to je nejhorší možná varianta - dvě až tři generace v jednom domě se společným vchodem, společnou chodbou, společnou zahradou, často společným vodoměrem... V tomhle jsem vyrostla a roky poslouchám nářky mojí maminky na soužití s mým sourozencem a jeho rodinou. Celé mé dětství bylo protkané hádkami a neshodami mezi mými rodiči a starými rodiči. Hádky o společné prostory v domě a jejich údržbu, hádky o zahradu a dvorek, zasazení, vykácení stromů, rostlin, volba typu plotů, barvu natření plotů... - mluvení starých rodičů do akcí mých rodičů typu "šetříte a zase musíte lézt do toho kina?" "Proč si sem zvete návštěvy, které vás vyjídají...?" Občas jsme jeli na krytý bazén tak, že se šlo po chodbě jako myšky a auto div že jsme netlačili za roh, aby neslyšeli prarodiče, že zase jedeme rozhazovat peníze - každý měl jinou představu o míře topení, o míře ohřevu vody...
Můj rodič byl jedináček, takže odpadlo vypořádávání se se sourozencem, ale to neminulo mě a mého sourozence. Byla jsem jím podvedena, okradena a co víc dnes mi závidí, že bydlím daleko od rodiče a že jsem ta více oblíbená (v jejich očích)... To, že z opravdu hezkého a velkého domu nebudu mít nikdy nic(ošéfovali si hned jak to šlo i druhou polovinu domu) jsem už strávila, ale jsem často naštvaná, jak se nestarají o mého rodiče, který již péči potřebuje, že mu diktují, kdy mu bude zima, kdy teplo... Nezajímá je názor mého rodiče - ten dům stavěl, zařizoval, osazoval zahradu a teď nesmí vůbec nic, do ničeho mluvit... Nikdy nevíte, jak partner partnerka změní vaše dítě a jak ho bude ovládat a nikde není psáno, že vaše dítě přežije toho přiženěného/ přivdaného, tudíž nikdo neví, kdo vás vlastně bude dochovávat za dům. Já jsem si z toho vzala tolik, že nikdy nechci, aby s námi některé z dětí bydlelo a do smrti nikomu bydlení neodkážu ani já ani manžel - myslím, že jsme se z našeho případu poučili až až. Mimochodem v mém blízkém okolí bydlelo společně s prarodiči x rodin a všude to vypadalo jako přes kopírák. Vlastně neznám rodinu, kde by žili šťastně 2-3 generace.

Pokud i přes toto všechno bude chtít dát polovinu domu synovi, tak druhou by mohla připsat druhému dítku a třetí by měli tito dva vyplatit. Jenže praxe nejspíše bude taková, že ten, který už tam bude bydlet si nejspíše bude nárokovat i tu druhou polovinu pro své děti... Dvougenerační domy jsou podle mého nejhorší způsob bydlení a dělení mezi děti.