Pole, nesnažím se to vyřešit kvůli babi, ale kvůli manželovi... Bude to mít na tapetě možná rok, že ani ten jídelníček jí není schopen dovézt.
On i visí na škole - muž je ochoten ho opsat. Babi: Já to po tobě nepřečtu.
Muži jsem ho diktovala a on se snažil s babi domluvit. Babi: Já tě neslyším, já ti nerozumím. A proč jsi ho nedovezl, jak mi to vozíš, to mi vyhovuje... bla bla bla...

Ano, kdyby babi CHTĚLA, tak není cokoli problém... Pokud člověk nechce, je to horší, než když nemůže...

Jen pro ilustraci: Babi si po sousedech pořád stěžovala, že na ni syn kašle, že za ní vůbec nepřijede. Asi po půl roce takovýchto řečí potkal soused mýho muže na chodbě u výtahu (jak už to v panelácích bývá...). A povídá mému manželovi: Měl byste bratrovi domluvit, maminka je z toho nešťastná, že za ní vůbec nepřijede. Vy jezdíte pořád, maminku všude vozíte a bratr se tady ani neukáže.
Muž koukal vyjeveně, neboť je jedináček. Když to řekl sousedovi, čuměl zase ten soused...