"Myslím, že plno lidí tady KOndo moc nepochopilo. Ona přece neříká, že člověk má dát všechno pryč, ale že si má nechat to, z čeho má radost, co má rád. Pokud má někdo rád 100 triček, tak je v pořádku si je nechat. Pokud máš ráda věci na tvoření a tvoření, tak si je nechej, dej jim nějaký trochu řád. Všechno co máš jen tak, protože to máš a nedělá ti to radost ani to nepoužíváš, tak to jsou věci, které mají jít pryč. Já osobně jsem strašně moc věcí dala pryč a dům je nyní mnohem volější a krásnější a já jsem spokojenější, protože haldy věcí mě dusí."

Ano, přesně tak jsem to pochopila taky.

Věci, které jsem "měla jen tak", a neměla jsem z nich ani radost, ani nebyly užitečné, se učím vyhazovat (případně po konzultaci s dalšími členy domácnosti, kteří by k nim mohli mít také vztah), a ten zbytek se učím dávat podle nějakého srozumitelného řádu na srozumitelná místa.

A taky musím říct, že se mi to vyplácí, a když něco vyhodím(e), tak mi toho není líto. Věci, ke kterým máme sentimentální vztah (třeba hnusný opraný stoletý trička s logem milovanýho oddílu) si bez problémů necháváme, ono toho zas tolik není. Vyházela jsem třeba po letech prakticky všecky svoje poznámky ze školy, protože když jsem do nich tak dlouho nenahlídla, tak to znamená, že už je asi nepotřebuju.

A to místo, který tím získám pro ty opravdu používaný věci, je k nezaplacení.