Přesně tak.

Já jsem totální amatér dejme tomu v šití.

Pokud budu nucena něco ušít a jakžtakž se mi to povede, tak to budu považovat za (svůj osobní) úspěch, i když objektivně to bude podstatně horší než práce profesionální švadleny.

A myslím, že je v lidských schopnostech tyhle dvě věci spolehlivě odlišit (aby mi někdo třeba nenapsal, že se nereálně nafouknu a budu si myslet, že lehce křivě sešitej pytlík je dílo hodné Hany Podolské).

Když si schovám nedokonalej křivej výtvor mýho dítěte ze školkový keramiky a budu ho opatrovat víc než starožitnej porcelán po babičce (což se přiznám, že i činím ), tak si neumím představit, že by si to dítě na základě toho myslelo, že se může přihlásit do soutěže o výrobu svatebního servisu pro anglickou královskou rodinu s reálnou šancí na výhru, ale přesto si myslím, že to pro něj má velkou cenu)