jako že jedno dítě ze tří nerado chodí do školky, tak je to blbá školka? ono taky později odmítalo kroužky, tábory, školy v přírodě... holt má jiné vnitřní nastavení, no

hele, a řeči s negativním vyzněním - ony děti vlastně nikdy neřekly, co by jim mělo na škole vadit. nevím, jak bych jim měla něco špatného kompenzovat, když jsem nevěděla, co špatného na ní vidí. pozitivně jsem se je snažila motivovat, ale asi jsem nikdy nenašla ty správné důvody nebo já nevím. obecně vzato nové věci se přece učí, i když chodí do školy a umí i to, co se ve školce neučí, tak do školy přece nemusí chodit. kamarády mají přece ve školce a na hřišti, tak kvůli nim taky nemusí chodit do školy. a to jsem měla vcelku jednoduchou situaci, že tehdy neznaly nikoho z domácího vzdělávání, což už dneska znají a taky jsem to měla na talíři, proč oni do školy musely, když se to vlastně vůbec nemusí

a abych pravdu řekla, sice věřím tomu, že existují i školkáči, kteří se do školy těší, ale osobně si na žádného ze svého okolí nevzpomínám. buď to brali tak nějak flegmaticky a bylo jim to jedno, nebo se jim nechtělo. že bych znala někoho, kdo by se vysloveně těšil, že přestane chodit do školky a místo toho začne chodit do školy, to si fakt nevybavuji.