za sebe musím přiznat, že kdybych byla ponechána učit se jen co mě zajímá, asi bych dopadla bledě... například psaní byl pro mne neskutečný opruz a klidně bych ho vynechala... četla jsem velmi dobře dávno před školou, ale psaní mi nešlo (dysgrafik) a nebavilo mě... ve škole jsem k němu byla systémem donucena, ale stejně to byl boj (i přes úlevy dysgrafika)... je jasné, že s klávesnicí bych se nějak popasovala, jen se obávám, že by mi ten nácvik chyběl i v dalších věcech
pak bych taky určitě vynechala tělocvik a zeměpis (ten mě jako dítě tvrdě nebavil) a chemii a fyziku a přírodopis... přitom popravdě dodnes bývám překvapená, co z té hlavy vydoluju a jak to dává pak smysl s dalšíma věcma, co mne v životě potkaly... takže za sebe musím říct "díky systéme za základní vzdělání!" (a pokud se bude vzdělávat lépe a kvalitněji, pak tím líp, ale ubírat na šíři by byla podle mne chyba)
ostatně si tak říkám, že ve spoustě rodin by dítě přišlo o možnosti, které rodiče nezajímají, byly by limitovány tím, co je potká - škola často otevře nové obzory