Ja bych se ucila stejne. "Ucila" jsem se sama, nez jsem skolu zacla, ucila jsem se plno veci, kterych jsem si "vsimla" behem skolni dochazky, urcite predmety ve skole mne nikdy nebavily a bez skoly bych se je neucila a o nic bych neprisla (nemm potrebu chapat chemii/fyziku, ale matika mne bvila a plno veci si pamatujua pouzivam, ale to, co nepotrebuju jsem davno zapomnela a v nicem mi to neprekazi). Naucila jsem se sam plno veci s pocitacem davno v zacatcich, kdy jeste ani kurzy nebyly, cimz mne zamestnvatel poveril tyo i vyucovat k predmetum, ktery jsem vyucovala. Naucila jsem se sama par jazyku be ucitele na dost pouzitelnou/vysokou uroven, ppir na to nemam (coz v urcitych pripadech neni marny, ale pouzivam je stejne). Naucila jsem se plno veci, protoze jsem je umet chtela a prakticky ev. mi ani k nicemu nejsou a nepotrebuju to, jen mne bavi to znat. Moje deti to maji taky tak. Ucila jsem se plno veci, kdyz studovali na VS, protoze mne to zaujalo a ctla jsem jejich literaturu. Jako kombinace vseho, co jsem se kdy naucila, je mi to ale dobry k dalsim vecem, dokonce i u zamestnvatelu.

Naucila jsem se plno dalsich veci, ktery mne zajimaly, na kurzy a do skol bych na to NIKDY nesla. JEDEN z duvodu je styl, kterym se to vyucuje (=pomaly, ucitel, ktery neprihlizi k urovni, kde zak je, ale jede si svou, a pod).

Proste to nejspis zalezi na tom, jak se k tomu jak ktera osobnost postavi. Nekdoi se bez nuceni neuci nic. Nekdo se uci furt a kde co, protoze je zvedavej a zvidavej.