Odmalinka jsem chtěla jít učit děti...byl to takový můj sen.
Navíc tenkrát i super pracovní doba...a pořád "jiná" práce plná překvapení.
Bylo to fajn, ale vadilo mi se řídit přesnou pracovní dobou
.
A protože člověk třetinu skoro aktivního života stráví v zaměstnání, myslím, že JE super, když má člověk práci, která ho baví a má z ní dobrý pocit, rád tam chodí...a jako bonus vnímám to, že si třeba i dobře vydělá. Obráceně to už pro mě není tak zajímavý.
Zatím přes 30 let dělám opravdu to, co mě baví...a vnímám to opravdu jako přízeň osudu.