Frontálku nejde zcela pominout a brát ji jako "špatnou" metodu, v určitých částech hodiny je zcela na místě. Musí být však vhodně doplňována dalšími metodami. Je zajímavé si přečíst blog Tajného učitele, kde píše o tom, jak se snažil na své škole (ZŠ tuším) změnit - modernizovat výuku dějepisu a jak těžce narazil tímto novátorským přístupem na rodiče, tudíž pak samozřejmě i na vedení. Rodiče vyloženě vyžadovali učit dějepis postaru, nechápali, proč se jejich dětí neučí letopočty, nechápali, proč učitel nejede klasicky od pravěku po nejnovější dějiny, různé učitelovy, podle mě skvělé, nápady pro aktivní práci v hodinách, projekty viděli jen jako nepodstatné hraní si. Neviděli v sešitech klasické zápisy (mám dojem, že vytvářeli portfolio, zakládali listy, ale mnohé děti si jednotlivé listy ztratily, nebyly schopné si to vést pořádně). Děti se v hodinách výborně bavily, ale učitel to schytal od rodičů, pak i od vedení a nakonec ze školy odešel. Velká část rodičovstva, ať se to nezdá, je dost konzervativní a naopak lpí na tom, aby děti uměly a učily se to, co za jejich dětství. Jeden tatínek mi pokaždé na třídní schůzce hartusí, jak se ta děcka učí mnohem míň, jak se snižují nároky a jak se benevolentně známkuje.