Přidat odpověď
měla jsem jednu dobu taky pocit, že nezvládáme, protože naše starší bio kluky jsme zvládali v pohodě a tady to dlouho nešlo, klukovi bylo možná už deset, pořád bylo něco, co jsem brala jako naši prohru vzhledem k němu, jestli mu třeba neškodímr, jestli by to nešlo jinak a líp, a jednou jsem si ns to tak mezi řečí posteskla své bývalé kolegyni, učitelce, už důchodkyni, a ona mi na to řekla ať neblbnu, co prý bysme ještě chtěli, dali jsme mu přece dětství, na poslední chvilku. brali jsme si ho ve dvou letech, od narození byl v kojeňáku.
musím říct, že jsem si to do té doby ani neuvědomovala, moc mi to pomohlo a když jsem pak měla pocit, že bych něco měla dělat líp, na toto jsem si vždycky vzpomněla
jste na tom stejně, dali jste maximum, naučili jste ji žít ve společnosti, umí díky vám spoustu věcí, zažila lásku rodiny
jen to teď má těžký a potřebuje to vyřešit sama v sobě, pak bude zase dobře
Předchozí