Nechce se mi sem tahat prokleté básníky z více důvodů.
1. hovor je o Nohavicovi
2. Prokletí básníci jsou dávno sežráni červy, Nohavica žije
3. Ať si je řeší Francouzi, pokud jejich dějepisářka zadá k rozboru báseň od Rimbauda v nějaké protizbrojařské tématice.
4. ten příklad byl mimo, protože opakovaně píšu, že mi až tak nevadí to, co dělal, jako to, jak se k tomu staví. A oni se ke svým činům chovali rovně. Srovnala bych ho spíš s Baarovou.

Každý může udělat chybu nebo mít vlastní, byť nemorální postoj k životu, ale ať si za ním stojí nebo ať to aspoň čestně přizná. Zejména pokud se chce prezentovat jako morální arbitr a kritik