Jenže ani ta rodičovská láska není neomezená, může se snadno přetavit v nenávist. Proto je třeba s dítětem mluvit, ale rodič to asi být nemůže. je třeba dítěti říct, že má obrovské štěstí, že se Dostal do rodiny, že taky mohl skončit v děcáku, a pokud bude hodně blbnout, tak že to ti rodiče nezvládnou a i se ho třeba zřeknou, protože to jsou prostě taky jenom lidi. A ať si pak uváží, co je pro něj lepší, jestli rodina, nebo děcák, odkud vyletí s holou prdelí (a třeba dřív bylo, že DD musel opustit v 18 letech bez ohledu na to, jestli studoval, protože po 18.roce věku nebylo možno soudně nařídit ústavní výchovu. Dneska je to lepší v Tom, že děcka mohou být v děcáku až do ukončení studia, třeba i vysokoškolského). Nemám obavu z toho, že by to to dítě nepobralo, ono ze sebe jen dělá mistra světa, ale racionálně uvažovat umí.
Protože pokud se s tím dítětem nebude mluvit, tak se vztahy s rodiči můžou rozesrat úplně. Zakladatelka toho už má dneska plné brejle, proto zakládala diskusi.