Monty,

já asi rozumím tomu, jak to myslíš, nicméně v kontextu zadání to považuji za poměrně zavádějící.

Chápu to tak, že se od nikoho nenecháš dovyhrožovat/domanipulovat/donutit k tomu, abys udělala něco, co se Ti 1) udělat nechce a 2) považuješ to od toho člověka za rozmar, tedy že to nepotřebuje doopravdy a klidně by si to moh zařídit sám, ale je línej.

Takto to chápu a troufám si říct, že takto to snad má většina normálních sebevědomejch lidí. Je to pro mě v modu, kdy se po dni, kterej oba strávili v práci, manžel svalí na pohovku a požaduje, aby mu manželka přinesla pivo (který si může docela dobře přinýst sám) a uvařila večeři (kterou si taky může vzít sám), a když mu nevyhoví, tak prudí. V takový situaci bych nevyhovění posuzovala stejně jako Ty.

Ale:
- je tam nátlak ze strany toho požadujícího
- není jedinej důvod, proč by si to požadující nemohl udělat sám.

Přičemž doufám, že se shodnem v tom, že když mu ta manželka občas to pivo podá sama od sebe, protože vidí, že je taky utahanej a chce mu udělat radost (aniž by on na ni dělal kvůli tomu nátlak), tak je to už jiný kafe, a že nejde o to "nikdy v životě nepodat pivo" ale "klidně pivo občas i podám, ale když se mi bude chtít a nenechám se do toho vmanipulovat".

Chápu to správně?