Přidat odpověď
Já zvládám, zvládám, zvládám, no a pak prostě nezvládám a řeším a dělám víc škody než užitku (tím nemyslím to společné učení, které je po dohodě obou). A můžu si stokrát opakovat, jak je dcera úžasná, že v ničem důležitém nezaostává, jen chybuje, že já jsem na tom ve čtvrté byla úplně stejně a kdybych víc věřila svým pocitům, zvládla bych vše v pohodě, ale prostě, no nejde to no.
Nějak se nedokážu smířit s tím, že dítě ve škole nezvládá látku, kterou doma běžně procvičuje, nebož že dostává pětky za látku, kterou ani nemá nikde v sešitě k procvičení.
Předchozí