Obecně - já nemám potřebu společně truchlit nebo sdílet smutek po někom s osobu, se kterou si nejsem blízká.

Smutek je pro mě velmi osobní pocit a já se snažím okolí svými, zejm. negativními, pocity neobtěžovat, protože si myslím, že většina má dost svých problémů. Takže tyhle věci si "nechávám" jen pro ty opravdu blízké. Blízké ve smyslu že jsou blízcí mému srdci, ne blízcí po formální stránce. I když zemře někdo, po kom truchlím a někdo jiný po něm truchlí také, tak pokud mi ta osoba prostě není blízká (a nemyslím tím z nějakého konkrétního negativního důvodu, prostě jsme jen každý na jiné vlnové délce) tak smutek po někom s ní sdílet nechci.

že babička netouží vídat svoji jedinou vnučku po svém zemřelém dítěti je divné, ale u někoho to může být sebeobrana. Jestli je to u ní sebeobrana nebo sobectví, my neposoudíme.