Nejste sami v tomto ani zdaleka určitě. Ze strany tchánovců je to samé chování směrem ke svým vnukům od syna;jejich syn,můj muž,ještě tedy žije,ale z jistých důvodů se s nimi přestal stýkat,psala jsem o tom zde nakonec několikrát.NO a jak se víc jak 20 let vídali i se svými dnes už dávno dospělými vnuky,vůči nimž se ta hl.nespravedlivost vlastně děla,tak ted je to,jako by ani ti nebyli. Shlíží se dál zcela nekriticky v rodině svého druhého dítěte,které s nimi v rd žije.
Ale jak sama víš,dá se s tím žít.

U tebe mám ale pocit,že si ve svých tvrzeních odporuješ,viz:"Nulový zájem o to, jak se daří dceři zemřelého syna, jediné neteři a vnučce (o sobě nemluvím, naše vzájemné vztahy byly vždycky velmi formální a výraznou empatii jsem nečekala)."

- nevím tedy jak je stará tvoje dcera; jela navštívit babičku/tetu,projevila si ty směrem k nim jasně zájem na tom,že máte vy dvě stále zájem se s nimi vídat nebo alespon tvoje dcera nebo si každá hrajete na svém písečku?

- já trebas měla tchyni tak nějak normálně ráda,už jen proto že se jednalo o rodiče mého muže bez kterých by zde prostě nebyl,říkala jsem ji mami,což mi ona navrhla a i jsem pro ni výmýšlela dárky,samozřejmě se mi vždy nelíbilo co řekla či jak se chovala,ale pouštěla jsem to jedním uchem tam a druhým ven,jaxi mi nestálo za to se zrovna s tchánama handrkovat.