Burt já bych řekla, ozývat se jako dřív, zeptat se jak se daří a podle toho, jesti bude chtít mluvit, tak vyslechnout. Pokud ne, tak přejít k nabídce programu. Odmítnout může. Prostě po prvotním poptání na její situaci, bych mluvila i o obyčejných věcech, jako dřív. Já když byla v těžké situaci, tak mi paradoxně pomohlo i to banální plkání. Tedy poté, co byl projeven zájem o tu "situaci" pokaždé v úvodu telefonování nebo setkání. Občas je potřeba poslat myšlenky jiným směrem, nejde se trápit 24 hodin denně, stačí 23
Lepší se ozývat "nešikovně", než toho člověka přestat kontaktovat a "dát mu klid". Jo, on se může ozvat sám, ale svým zájmem mu dáš najevo, že tě svým trápením neobtěžuje.