Irmi,
to, co popisuješ, je člověk, ke kterýmu jsi nikdy nechovala vřelý city a nejspíš to bylo vzájemný.
Ona taková byla celý život a těžko ji předělávat (jak konstatoval Tvůj muž). Šance, že se změní, je minimální. Co přesně si od toho slibuješ? Častěji se stýkat s člověkem, který je úplně jiná "krevní skupina" a není s ním moc řeč? A co bys z toho měla?
Tak, jak to popisuješ, vidím šanci na úspěch ve smyslu "navážeme hezké vztahy" prakticky nulovou. Jste každá někde úplně jinde, dospělý člověk (ani ona, ani Ty) se už asi moc měnit nebude, myslím, že by vás kontakty spíš vyčerpávaly než nabíjely, v situaci, kterou popisuješ, bude asi pohodlnější se moc nevyhledávat.
Plně chápu, že Tě mrzí, že nefunguje jako milující babička,
, ale holt asi není každému dáno, není každý na to vhodný "materiál."
Nebičuj se tím, že si neuvědomuje, co všechno pro ně Tvůj muž dělal. Nejspíš je to pravda, ale pro Tebe z toho nejspíš nic krom vzteku a naštvanosti "nekouká", zvaž sama, jestli je dobré tyhle pocity v sobě pěstovat.