Vysvětlila bych, že se omlouvat nemám za co, a dál nepitvala, nepodlehla ani prosbě o pusinkování a uložení. Prostě chladný přístup.
Další den bych se k ničemu nevracela, začala normální slunečný den.
Mladší syn to občas dělá - ječím, žes mě vyhnala z pc, že po mě pořád něco chceš, říkám ti, že jsi zlá,... - pak za mnou přijde, chce pomazlit, uložit, pobýt se mnou v jeho posteli. Klidně 10 min po konfliktu. Nejsem úložiště jeho emocí ani relaxační podložka, takže následuje "dobrou noc" a on naštvaně odchází sám do postele. Ráno už o ničem neví a začínáme znovu v klidu.
Doufám, že ho to v dospělosti přejde.