"Dítěti bych se neomlouvala, ani kdybych byla nucená na něj křičet. Kdyby poslechla, nekřičela bys."
Magráto, tohle teda pokládám dost za alibismus rodiče. To, že rodič řve je spíš jeho selhání, než nutnost. Spousta věcí jde vyřešit bez křiku a řvaní, takže pokud rodič hysterčí a řve, měl by se omlouvat.
"Kdyby poslechla, nekřičela bys." Taky vidím jako dost velkou manipulaci ve vztahu k dítěti. Hlavně když je rodič zvyklý vychovávat hlavně řvaním a má pocit, že řvát musí, protože dítě neudělá nic "správně". Jenže dítě je pořád dítě, má nárok i na dětský vzdor nebo dětské "hysterčení".
Pokud má rodič tendenci často řvát, měl by chybu hledat hlavně u sebe.