K tomu křičení - já třeba na sebe nejsem úplně pyšná, že to 2-3 neúspěšných klidných žádostech o něco (děti jsou školního věku) začínám startovat. Na druhou stranu, když vidím (vidívala jsem) matky, co dokážou chodit 20 minut i půl hodiny za dítětem po hřišti a klidným tichým hlasem ho 20x žádat, jestli by už prosím mohli jít domů, zdají se mi jako z jiného světa. Jaký to má vliv na výchovu dětí a psychické zdraví těch matek, to úplně nevím (mé kamarádky jsou spíše "mého typu"), ale já se svým "křičením" jsem dosud fyzicky i psychicky zdráva a děti taktéž. Prostě holt nejsem melancholická osobnost ...