Chtěla bych po dceři odpověď, jak jsi tedy měla postupovat, aby to z jejího phledu bylo ok, co jsi tedy měla udělat, aby poslechla. Nakonec totiž nejspíš dojdete k tomu, že vše co navrhne jsi už udělala (udržela jsi dlouho klid, domlouvala, vysvětlovala). A co tedy po selhání těchto výchovných postupů mělo následovat, co by na ni zafungovalo aby tě poslechla. Myslím, že už nic jiného kromě toho, že jsi ji měla nechat hrát, nevymyslí. A tady nastane vhodná chvíle k tomu dceři vysvětlit, že ty jsi rodič a ona dítě, že ve chvíli, kdy to už nejde po ,,dobrémnastává situace, kdy ty určuješ další běh věcí.
A pro příště bych silně omezila tvoje omlouvání se, děti evidentně jakýkoliv tvůj výchovný zásah berou jako tvoje selhání a ty si tím sama vytváříš neřešitelné situace. Myslíš to dobře, ale nejste kamarádky, jste rodič a dítě. Jestliže tvoje dítě moc dobře ví, jaká jsou jeho a tvoje práva a umí toho dokonale využít, tak by mělo taky vědět, že jaké jsou jeho povinnosti a že práva nemají jen děti, ale i rodiče.