"Osobne vubec nechapu styl komunikace s kymkoli - na nekoho kricet, z jakehokoli duvodu."

Gratuluju, že jsi nikdy neměla důvod. Já teda taky ne, do té doby, než se mi narodily děti. Ty jsou každodenní zkouškou mojí trpělivosti, obzvlášť syn (6). Prostě se zenovým klidem nezvádnu přejít situaci, kdy mu něco 3x-4x naprosto normálně řeknu ("sněz snídani, musíš do školy", "běž do vany, je čas jíst spát", "ukliď si to rozházený pyžamo z pohovky" atd.) a on naprosto nereaguje. Tak holt zvyšuju hlas až je z toho křik. Nedělám to ráda, ale moje trpělivost taky není nekonečná. Holt jsem asi ve výchově někde udělala zásadní chybu, že to u nás nefunguje