Marko, ale já za ně zase tolik věcí nedělám.
Co mají ve svém pokoji, to je jejich věc, od určité doby už se nechtěli nechat prohánět, aby tam udržovali MŮJ standard. Musela jsem to přijmout, i když se mi zpočátku moc nechtělo, ale mají pravdu, je to jejich prostor.
Kdybych s nimi bojovala, možná bych zvítězila, ale za jakou cenu? Proč?
A rezignovala jsem i na takové představy, že sami vynesou koš, když je vrchovatý, že okamžitě po použití umyjí nádobí, že dokonale roztřídí prádlo podle mého systému atd.. Opakuji, že to nepředkládám jako univerzálně správný postup, je to můj osobní přístup. Když o cokoliv poprosím, vyhoví mi, dohodneme se, oni jsou hodní, ale sami od sebe budou prostě přednostně fungovat jako -nactiletí, ne jako uvědomělá čtyřicátnice. A já jsem si zvolila to chápat a tolerovat.