řekla bych jí, že jsem moc ráda, že jsme spolu všechno zvládly, že chápu, že nebyla ve své kůži, a že někdy se do čištění zubů a mytí člověku nechce... prostě měla pochopení, ale že některé věci se holt udělat musí... zkusila bych legraci, třeba o pohádku o chlapečkovi co si vůbec ale vůbec nechtěl čistit zuby, mýt se a jak dopadl (v hlavě se mu uhnízdily vrabci, obrostl mechem...) je-li na to dcerka... ukončila bych vše, ať se hezky vyspinká, třeba ještě jednou pochválila, jak jsme to (příp. obě) zvládly (v duchu pochválila sebe) a že si o tom můžeme ještě promluvit zítra když bude chtít.
v tomhle případě bych se za nic neomlouvla, není za co, ale neřešila bych její požadavek na omluvu, jen řekla, že není proč, že jsme to obě dobře zvládly a že se těším na zítra, přeju hezkou dobrou noc
kdyby druhý den už nechtěla (je to dost možné, zaspí, je pro ní vyřešeno), tak bych se k tomu nevracela