My něco málo našetřeno měli, ani jeden z nás neměl velké výdělky, takže z toho buhví co ušetřit nešlo. Žádné cestování a užívání se nekonalo. Já měla víc našetřených peněz, manžel zase dlouhé stavebko, dohromady to hodilo potřebnou bonitu. K tomu ta prodaná malá nemovitost manželovo rodiny,z tý už se rekonstruovalo.
Asi takhle, ve chvíli, kdy by bylo víceméně jasno, kde se usadíme a my byli v nájmu, by rodina začala s tím "Proč si nekoupíte něco vlastního, takhle cpete akorát peníze do cizího?" "Zatím nedokážeme dát dohromady potřebnou část vlastních peněz, to ještě chvíli potrvá, než to naspoříme" "Vždyť jsou to vyhozený peníze, platíte a nic z toho, kolik vám ještě chybí, abyste dosáhli na úvěr" "X Kč" "No to vám dáme, hlavně ať si splácíte vlastní a nervete to do cizích" Hádám, že naše rodina nebude jediná s podobným scénářem, kde se placení nájmu považuje za hloupost, když s dopomocí jde tytéž peníze vrážet do vlastního .