Máme doma dva kousky - starší jsme museli do té samostatnosti kapku popostrkovat, mladší naopak brzdit. Ta by byla schopna odejít sama do školy už v první třídě, ale odcházela by s písní na rtech, za ní by dokořán zely vchodové dveře. Po cestě by poňuchala každého psa, kterého by potkala, zkontrolovala všechny rozkvetlé kytičky a pokecala s každým, kdo by jí přišel do cesty. Že do školy dorazí o půl hodiny později, to by jí vůbec netankovalo. Starší naopak asi do 11 let nechtěla být sama v domě. Odpoledne jí to nevadilo, ale problém byl i třeba jen 5 minut ráno nebo večer, když se stmívalo.