Jitys, myslím, že tak jednoduché to není. Nejde o to, napasovat se do role (správného muže, správné ženy) podle nějakého vnějšího ideálního modelu.
Jde o to, nepochybovat o tom, že jsem žena (nebo muž) i když zrovna konám něco, co by čistě teoreticky mělo spadat do kompetencí opačného pohlaví, ale stejně tak o sobě nepochybovat ve chvíli, kdy naopak "plním do puntíku", nezanášet si mínění o sobě sajrajtem, že nejsem dost moderní žena, či dost feministka.

Dnes se role dost prolínají, ale to prolínání není důvodem k tomu, sám o sobě pochybovat jako o muži, nebo ženě.